Tak tentokrát na běžky. Předpověď byla nevídaně příznivá a tak jsme vyrazili. Pro Marťu to byla životní premiéra a pro mne koneckonců skoro také – naposledy jsem na běžkách stál před 14lety J. Proto jsme si řekli, že to nepůjdeme zkusit nikam jinam než přímo do Olympijského areálu v Canmore. I když za použití tratí se musí zaplatit menší poplatek, stálo to za to. Ažůro, teplota odpoledne kolem nuly a výš, okolní panoramata a precizně upravené tratě. Nijak jsme nesportovali, spíš si to užívali. Dvacet kiláčků zvlněného terénu. Ráno se jelo prímově, odpoledne sníh natál a šlo to ztuha, ale šlo to.
Mám výhodu, že pan domácí je skoro nachlup stejně velký, takže jsem si běžky mohl půjčit od něj. No nebyl to nejnovější model. Kdysi si je koupil od souseda a prý je nikdy nepoužil. V přítmí garáže vypadali jako zachovalé Rossignoly ročník 89, tak jsem neváhal … proč platit za půjčovnu když všechno fungovalo. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se je rozhodl před jízdou navoskovat Klistrem Univerzál a zjistil že obě lyže mají skluznici do poloviny profilu prasklou! Inu přítmí garáže. Chvilku jsem rozvažoval zda nevzít půjčovnu jako Marťa. Ta mne nakonec přesvědčila, že to mám risknout. Jak jsem říkal, trať nebyla náročná a tak běžky vydržely i jedním držkopádem okořeněný závěrečný sjezd na olympijský stadion. Znáte to běžkaři – před cestou máznete na zledovatělé ráno aby nepodkluzovalo a když odpoledne nataje, stane se vosk z přítele nebezpečným nepřítelem na mokrých úsecích kde nečekaně a prudce zadrhává J. Marťa sešupla na stadion bez kolize ladným obloukem. Pro něco málo fotek KLIKNI ZDE.
Tom
Napsat komentář